Epitaf

Epitaf (řec. epitafios, náhrobní nápis) je krátký text, který informuje o zesnulé osobě, shrnuje její život a tematicky se vztahuje k mrtvému.^[1]

V širším slova smyslu – nejčastěji – jde o architektonicky rámovanou reliéfní nebo malovanou desku z kamene či ze dřeva, se jménem zemřelého a datem jeho smrti. Bývá zasazena buď na místě úmrtí, na hřbitově nebo ve stěně kostela na památku zemřelého, který bývá pohřben v podlaze pod touto deskou, před oltářem, nebo v chrámové kryptě.

Na epitafu zesnulý může být portrétován, nebo vyobrazen klečící před křížem, někdy s již zemřelými členy rodiny – dětmi, jednou nebo více manželkami. V tom případě jde rovněž o Ex voto. Jindy je deska rámována symboly smrti, například zhasnutou svící či pochodní, lebkou se skříženými hnáty nebo plačícími anděly. Epitafy šlechticů mají rodový erb. ^[2]

Epitaf může mít kromě vlastního textu také význam památníku, který není náhrobkem, neboť pod ním (či za ním) neleží hrob. Vyskytuje se od doby gotické do 19. století, velmi častý je v období renesance.